Začátkem dubna 1967 schválila
rada ONV v Kroměříži zřízení chráněného území v biotopu údolní nivy u obce
Záhlinic. Zájmové území, včetně ochranného pásu, zahrnuje rybníky
(Svárovský, označovaný též jako Nový, Doubravický a Pláňavský), přiléhající
část luk a lužní les Filenu. Zřízení rezervace sleduje cíl poskytnout a
zajišťovat maximální ochranu hnízdícímu a protahujícímu ptactvu, především
vodnímu. To znamená, že ptactvo bude chráněno nejen před přímým násilím, jako
je ničení jednotlivců odstřelem, odchytem, vybíráním hnízd a pod. (viz. vyhl.
č. 80 min. školství a kultury ze dne 13. července 1965 o ochraně volně žijících
živočichů), ale že bude dbáno i toho, aby daný biotop nebyl narušován neuváženými
zásahy. Tím budou zachovány příznivé hnízdní podmínky, což je pro ochranu
ptactva rozhodujícím činitelem. Životní prostředí ptactva v daném biotopu,
resp. v rozsahu zřizované rezervace, je nutno chránit i před vlivem
nepříznivých změn, které by mohly uměle vzniknout v bezprostředním okolí
rezervace, jako je násilná změna vodního režimu, rostlinného krytu, vykáceni
stromů a pod. Proto se kolem rezervace zřizuje ochranný pás, pro který se
stanoví rovněž zvláštní ochranné podmínky. V našem případě je jádrem rezervace
či rezervací ve vlastním slova smyslu lužní les Filena, typické hnízdiště
lejsků bělokrkých, lejsků šedých, sedmihlásků, cvrčilek říčních, kvíčal, atd.,
přiléhající část vlhké louky při průtočném rybníčku Čistá a jižní část
Svárovského rybníka s porosty orobinců a ostrůvky, na nichž hnízdí kolonie
racka chechtavého a kachny a v
porostech při ostrůvcích potápky černokrké, ojediněle roháč velký,
slípka zelenonohá, bukáček malý a lysky.
Ostatní
vodní plochy, to jest zbývající část Svárovského rybníka, rybníky Doubravický a
Pláňavský a rovněž tak zbývající část luk tvoří ochranný pás rezervace.
Je nutno odpovědět na otázku,
proč dochází ke zřízení druhé ornitologické rezervace v našem
okrese. Někdo by mohl namítnout, že rybníky jsou příliš krátkého trvání
(Svrárovský rybník zřízen v r. 1954, Pláňavský v r. 1962 a Doubravický v r. 1964), aby mohly za těch několik let
nabít takového významu, který ba vyžadoval zřízení reservace. (Otázku významu
rezervací ponechávám stranou, protože význam rezervací a význam ochrany přírody
a krajiny vůbec je už plně chápán na celém světě). Z praktických poznatků,
které mají obecnou platnost, víme, že ptactvo, pro svou pohyblivost a proto, že
je stále postupujícím civilizačním procesem, který mění krajinu v kulturní step
či až v území průmyslem zamořené a zničené, silně ochuzováno o vhodná
hnízdiště, velmi rychle osídlí tu část krajiny, kde jsou mu dány, či mu nově
vzniklé vhodné životní podmínky. U protahujícího - stěhovavého ptactva, které hnízdí na evropském severu -
(kachny, husy, vodouši, jespáci, kulíci, atd.) je významná ta okolnost, že tyto
druhy, při svém stěhování do zimovišť a zpět na hnízdiště, zachovávají
tradičně, jen s malými obměnami, tahové trasy, které jsou dány vhodnými
geografickými, klimatickými a potravními podmínkami. A zde můžeme říct, že
hlavní tahová cesta severského ptactva moravou vede z Pobaltí podél Odry přes
moravskou bránu a úvaly řeky Moravy. Tak mají záhlinické rybníky neobyčejně
výhodnou polohu, která nabývá na svém významu ještě tím, že ta část
hornomoravského úvalu, kde se rybníky nacházejí, je od západní strany zúžena
výběžky Chřibů a od východní strany výběžky Hostýnských vrchů. Tím vznikla na
záhlinicku přirozená úžina, brána moravské tahové cesty, v níž dochází
k vyjímečné koncentraci protahujícího ptactva. Krajinný ráz údolní nivy s
vodními plochami rybníků, jejichž bahna jsou velmi živná, a s vlhkými
loukami, vytváří ideální odpočivnou stanici s dostatkem potravy a s možností
úkrytu černým druhům protahujícího ptactva a vhodné hnízdiště pro mnohé naše druhy. Tyto okolnosti poznala řada pracovníků v ornitologii a tak
byl běhen krátké doby získán bohatý materiál, kterým se prokázal
mimořádný význam záhlinické lokality. Proto byla vyvinuta snaha, která se
setkala s pochopením ze strany uživatelů půdy a vod, s pochopením odboru
zemědělství a lesnictví a vodního hospodářství ONV a nakonec i rady ONV v
Kroměříži. Základy nové ornitologické rezervace byly položeny.
Až budete jednou obcházet
záhlinické rybníky (doporučuji abyste si vzali dobrý triedr), nečekejte, že
uvidíte nějaké zázraky. Snad budete zklamáni. Zčásti jistě proto, že většinu
ptáků nepoznáte. Je proto dobře jít s průvodcem, znalcem ptactva. A pak si
ještě uvědomte, že některé vzácné druhy se objeví jen jednou za čas. Proto
buďte skromní ve svých požadavcích a očekávání. Buďte trpěliví a vytrvalí. Učte
se a poznávejte. Je to perná práce, ale teprve poznání vám dá radost.
Co můžete na záhlinických rybnících a loukách vidět?
Nejnápadnější jest kolonie
racka chechtavého,
čítající v příznivých letech až 1500 párů 24.4.1961 bylo napočítáno 1277 hnízd racka chechtavého a 112 hnízd
potápky černokrké, která jest
druhým nápadnějším zjevem na rybnících. Z kachen je
nápadný
polák chocholačka.
Sameček je černý, má bílý bok, s
temene hlavy mu spadá na šíji prodloužená
pera. má žluté oko. Nejvzácnější naší kachnou
je polák malý, který je stálým obyvatelem Svárovského rybníka. Jeho
hnízdění bylo zjištěno již před několika lety. Budete-li mít štěstí, uvidíte
hlavně z jara
ostralky štíhlé,
hvizdáky,
zrzohlávky rudozobé,
v zimních měsících hoholy lední.
Jen jednou jsem měl štěstí a mohl
pozorovat
hoholku lední. Za podzimního
tahu můžete pozorovat
potápky rudokrké, potápky žlutorohé (tyto i na jaře), a velké
množství bahňáků (bahňáci se jim říká proto, že se živí na bahnech a
mělčinách, kde vybírají dlouhým zobákem červy. Tak spatříte určitě
jespáky bojovné,
jespáky obecné,
menší,
šedé, při štěstí jespáka písečného
a jespáčka ploskozobého a při velkém štěstí
jespáka křivozobého
a dokonce i nejvzácnějšíh jespáka islandského. Běžné jsou na podzim
kolihy velké, spousta
bekasin
(tyto na záhlinicku hnízdí)
pisíci,
vodouši rudonozí (rovněž
hnízdí na mokrých loukách),
bahenní,
kropenatí,
šedí a
tmaví.
Z kulíků uvidíte
kulíky říční (hnízdí),
kulíky písečné,
kulíky bledé a
kulíky zlaté. Bezpečně
rozpoznat tyto druhy však vyžaduje už velké zkušenosti, které získáváme až po několika letech. Za nejvzácnější
zjevy z ptačí říše, které byly na záhlinicku zjištěny, považuji:
Volavku vlasatou,
volavky stříbřité,
bukače velkého, břehouše
rudého, kolihu malou, jespáka islandského,
ibise hnědé,
kolpíky, tereje bílého,
ústřičníka velkého,
kameňáčka pestrého, lyskonoha úzkozobého,
racka žlutonohého, racka šedého,
kaholku,
hoholku lední,
husici liščí, jeřáby popelavé,
orla mořského.
Z nejvzácnějších hnízdivců na záhlinicku jmenuji
břehouše černoocasého,
pustovku,
poláka malého a
ťuhýka šedého.
Mohl bych vypočítávat ještě celou řadu druhů, ale to se jistě vymyká rozsahu
tohoto článku, který má býti informativním sdělením. Uvedu však celkový počet
všech druhů, které byly na záhlinicku zjištěny do dnešního dne, jednak jako
ptáci protahující a jednak jako hnízdící.
Na záhlinických rybnících
(Svárovský - 105 ha, Doubravický - 54 ha, a Pláňavský - 44 ha), na mokrých
loukách a v přilehlých lesních porostech a v nejbližším okolí bylo do dnešního
dne zjištěno celkem 238 druhů ptactva, z toho 117 druhů bylo zjištěno
jako druhy hnízdící a 121 druhů jako druhy protahující. Aby si čtenář z
těchto čísel mohl učinit představu o významu záhlinické lokality, pak musím
uvést ještě další čísla na srovnání. Prof.Janda, který žil
v Kroměříži a sledoval ptactvo kroměřížského okolí (včetně záhlinicka, i
když v jeho době tam rybníky nebyly) zjistil na kroměřížsku do r. 1906 167
druhů, z toho 103 druhů hnízdících.
Balthasar ve svém díle „Ptactvo
regionu zlínského“, které vydal ve čtyřicátých letech našeho století, zjistil
na území daleko rozlehlejším a morfologicky tvárnějším (od moravské brány na
severu po Veselí nad Moravou, Milotice u Kyjova a Bzenec na jihu, a od
východních výběžků Chřibů po západní výběžky Beskyd) 227 druhů, z toho
129 zaručených a 15 ne zcela zaručených hnízdivců.
Kux Svoboda-Hudec v „Přehledu moravského ptactva“
(1955), zjišťují, že na Moravě bylo dosud zjištěno 333 druhů, z toho 184
hnízdících.
Na celém území ČSSR bylo pak
zjištěno 355 druhů, z toho 210 hnízdících. Vycházíme-li z
údajů, týkajících se Moravy, pak uzavřeme, že na rozloze malé záhlinické
lokality bylo zachyceno 71,5% ptactva, které bylo zjištěno na celé Moravě a že
ze všech druhů ptactva, které hnízdí na Moravě hnízdí na záhlinicku 63,58%.
Domníváme se, že tato čísla celkem jasně ukazují mimořádně příznivé podmínky
pro hnízdění a pro záchyt protahujícího ptactva na území nově zřizované
rezervace. A na závěr bych chtěl ještě tolik: Zbývá zainteresovat širokou
veřejnost, seznámit ji s významem a účelem rezervace a soustavně vychovávat
naše občany, počínaje školní mládeží, k tomu, aby každý občan se stal ochráncem
přírody a krajiny. Aby se naučil přírodu poznávat, neboť od poznání už
samozřejmě dospěje k vědomí, že přírodu je třeba chránit. Jistě to bude dlouhá
a obtížná práce. Vždyť kolik nesprávných názorů a předsudků, nekriticky
přijímaných a předávaných u nás ještě existuje. Například tak oblíbené a
používané, či lépe řečeno zneužívané rozdělení živočichů na užitečné a
škodlivé, je jen uměle vykonstruovaným vztahem mezi člověkem a přírodou,
který objektivně neexistuje a odporuje přírodním zákonům. Místo k využití,
slouží mnohdy k ničení přírody, jako harmonického celku, „v němž každý děj
působí na ostatní a naopak a nic se neděje ojediněle,“ (Engels: Dialektika
přírody). Žijeme v období specializovaných „odborníků“, z nic každý vidí
namnoze jen svůj problém jako samostatný izolovaný jev a neuvědomuje si, že
jeho problém je jen jednou neoddělitelnou součástí přírody, a že jeho řešení si
nutně vyžaduje komplexní chápání.
Přáli bychom si, abychom mohli
tvrdit, že je ještě čas, zachovat a obnovit přírodu jako jediný zdroj našeho
života. Nechtěli bychom souhlasit s varovnými slovy jednoho z největších
humanistů prodchnutého nejvyšší úctou k životu, profesora Dr. Alberta
Schweitzera: „Lidstvo ztratilo schopnost předvídat a předcházet dění. Skončí
zničením Země“.